Milí přátelé, drápkuju trochu se zpožděním, ale to nastalo proto, že jsem cítil potřebu být užitečný. V našem útulku se totiž malovalo. Né jako že bysme se my všichni chlupáči sesedli k papírům a začali packami a ocásky tvořit výtvarná díla. Nic takovýho. Malovaly se zdi. Já osobně si myslím, že to bylo dost zbytečný a že se to dělat nemuselo, protože se tím pádem ztratily všechny vzkazy nejrůznějších kamarádů, kteří je do zdí vytesali svými drápky. Zmizely i všechny fleky a flíčky, co na zdech vytvářely umělecké mozaiky. Ale co naplat, jednou to prý přijít muselo a tak když už to přišlo, přišel jsem podat pomocnou packu. Zjistil jsem, že jí ani nebylo moc potřeba, protože než jsem se rozkoukal, první pokoj vypadal už úplně jako novej. Děsná škoda, že nám v něm nenechali ty bílý plachty, pod nima by se totiž bezvadně hrálo na bungr nebo na duchy.
A v čem že teda spočívala moje pomoc? Tak to je jasný, musel jsem odvelet všechno osazenostvo jinam, aby se tam nemotalo pod štětkama a potom je zase přivíst zpátky. Mrkněte, jak mrkali na drát, co je to za novoty. A když se podíváte pěkně zblízka, uvidíte mezi prvníma mrkajícíma i našeho známého kámoše Kámoše.
Ten si prvně myslel, že celá ta hurá akce vypukla na jeho počest, tak jsem mu musel objasnit, jak se věci mají. Že to celý bylo prostě proto, aby kočičí banda měla krásně čistý zdi pro vytváření nových vzkazů a nových mozaikových útvarů. První umělci na tom začali hned pracovat a uvidíte, za chvilku to tady bude zase pěkně vyzdobený.
Dále bych mohl sdělit třeba to, že k nám přijel kluk až z Ostravy. Přijel s bolavou pacinou, která už ho nebolí, protože je pryč, nedalo se ji zachránit. Kluk dostal jméno Korálek, i když já bych byl spíš pro jméno Kousálek. On je totiž trochu kousavej, ale to je všechno jen proto, že se bojí a neví, co s ním je a co s ním bude dál. Klidně vám tady ale odpřisáhnu, že až se celej zahojí a pozná, že mu u nás nic zlýho nehrozí, tak už to žádnej Kousálek nebude a budu mu zase říkat jeho správným korálkovým jménem. Kousálkovi zatím domov nehledáme, musí se pořádně vyléčit a nabrat důvěru v lidi, ale třeba za čas se zrovna někdo z vás do takovýho hezkýho třínožičkovýho kocourka zakouká a bude mu chtít dát spoustu lásky, kterou si tenhle kluk určitě zaslouží.
A ještě vám mňouknu třeba o Nellince. To je taková holka mourovatá, která si žila venku a starala se o ni jedna paní. Od Nellinky jsme vloni měli v útulku dva živý dárečky a letos si Nelča vzala do hlavy, že to vůbec nebylo špatný a že by nás eventuelně znova obdarovala. Ale ta její starací paní jí to zatrhla, prostopášnu Nellu přivezla k nám a my se o ni už postaráme. Prvně půjde na kočičí - holčičí protikoťátkovou úpravu a pak klidně může frčet k vám domů. Takhle ta malá dobrodružka vypadá:
Hezká, co? Ani se nedivím, že se klukům líbí. No jo, ale svět už je i tak plnej nechtěných koťátek a jak ty by k tomu přišly, kdyby měly s maminou někde živořit.
Tak tohle bylo jenom malinko z toho, co je u nás novýho. Starý je to, že je tady pořád plno nádherných, úžasných kočičích kamarádů, co by chtěli domů. Na svoje štěstí čeká jednooký Filípek. Už je z marodky mezi ostatními a je tak mazlivej, že když si ho vezmete do náručí, vůbec nebudete vnímat, že se na vás vděčně dívá jenom jedním očičkem. Nebo je tady náš kámoš Kámoš, ten, u kterého se ukázalo, že vůbec není nemocný a mohl ze samotky přejít k ostatním. Je tady bílá kočička Leonka, té je už 15 let a moc by si přála dožít u někoho, kdo bude patřit jenom jí. Je tady Debie, která se už párkrát chystala na cestu domů, ale bohužel vidina přepravky ji vždycky tak rozparádila, že se z kočky domácí stala kočka divoká. Pokud by se povedlo tuhle překážku zdolat, budete mít doma šmajchlovnici první třídy. Prostě, abych to zkrátil, přijďte se k nám podívat a uvidíte, že si vyberete. A možná neodjedete jen s jedním kamarádem, ale rovnou se dvěma, vždyť dvěma je přece vždycky líp.
A to bude dneska ode mě všechno. Ještě vás poprosím, pokud můžete, pomozte nám s úhradama těch papírů, co vždycky přijdou kvůli marodům a ošetřeným kamarádům. Říká se jim faktury a nemám je rád, protože nejsou dobrý, nevoní a hrát se s nima taky nedá.
Náš účet je tady: 2700946621/2010
Tááááák, a já si konečně můžu jít zase trochu zdřímnout, takový dlouhý drápkování jednoho dost unaví. Předtím ale ještě splním svoji denní povinnost a kouknu se do kočkoboxu, jestli zase náhodou něco nevyčaroval.
Váš Garf
2024 ©