A jéje, už je prosinec a já jsem úplně prošvihl celý listopadový měsíc. Prostě jsem drápkoval jenom nábytek a taky stromy na zahradě, občas jsem drápknul návštěvu, ale zápis se mi nadrápknout nepovedlo. No ale nevadí, však já to zase doženu.
Dneska toho stejně moc na srdci nemám, to víte, kamarádi přijíždějí a odjíždějí a někdy to jde tak rychle, že si nováčky ani nestihnu pořádně proklepnout a už jsou zase pryč.
Minulý týden se k nám nastěhovalo pět nových děsně chlupatých kámošů. Jsou to perský kočičky, co byly nějaký čas samy doma. Paničku mají v nemocnici a je to s ní moc špatný, takže domů se už nikdy nevrátí. O kočičky bylo vždycky aspoň jednou za pár dnů postaráno, aby měly co do žaludku, ale vlásky jim nikdo nepročesával a tak když k nám dorazily, vypadaly jako zarostlý strašidýlka. Dostaly ale profesionální péči a tak vám prokoukly, že bych je skoro ani nepoznal. Najednou mají oči a čumáček a vypadají úplně parádně, takže doufám, že si je brzo rozeberete. Takhle vypadaly, když k nám dorazily:
Když jsem pak uviděl, co po kadeřnickém zákroku zůstalo ležet na zemi, tak jsem se polekal, že z kočiček už nic jinýho nezbylo, no koukněte na ty hromady chlupů:
Ale zbylo, jen je už vůbec nic netahalo a bylo jim mnohem líp. Pak si už jenom spokojeně vrněly a odpočívaly a byly šťastný, že už zase vypadají k světu a tak, jak vypadat mají.
Stejně je mi jich ale docela líto, vám ne? Bydlely spolu, měly společný domov a teď jsou najednou úplně jinde a neví, co se děje. Já bych jim to řekl, ale když mě nikdo neposlouchá. A tak vás moc prosím, jestli byste si je tak nějak nerozebrali. Teda až ma Denyho, toho už potkalo štěstí a má nový domov v Brně.
Když se na vás takhle smutně podívám, tak že by to nefungovalo? Co??? Koukněte se na ten útrpnej výraz přece, ne?? I granuli vám nabídnu, když vy nabídnete domov.
Dál bych vás chtěl obeznámit s jednou novinou. To si tak představte, že si jdete někam na mlíčko a na myš. Nebo možná vy spíš na nějaký to kafíčko a zákusek. Nevím, co vám na kafi tak chutná, ale dobrá, vy se mi do mých chutí taky nemontujete. Takže jdete na to kafíčko a najednou vám na klín skočí nějaká kočička. A to už budete vědět, že jste v kočičí kavárně a celý šťastný si budete jednou rukou míchat to divný pití a druhou budete hladit nějakej kočičí kožíšek. A když se vám tohle stane zrovna ve Žďáře, tak je úplně možný, že si budete hladit jednoho ze tří našich kamarádů, kteří tam minulý týden odjeli za novým životem. Velkou, ale fakt velkou radost máme všichni z Lesněnky. Vzpomínáte si? Měla obrovskou díru v hlavě a museli jsme jí to čistit (já jsem se teda zapojoval jenom pozitivním myšlením, jinak né) a Lesněnka to všechno trpělivě snášela. No a vidíte, jak se to otočilo. Z Lesněnky se stala úplně výstavní holka, která má přes všechno to trápení společenskou povahu a tak se vydala reprezentovat naši partu do té kavárny. Spolu s ní odjel Flíček, to je kluk, kterej vypadá skoro jako její brácha, akorát nemá tak dlouhý vlásky. Flíček má rád návštěvy a hlazení si vyloženě užívá. Ten nám všem ale stihl přidělat trochu vrásek, protože při dojezdu na místo vzal roha. Už se chystaly plakátky na vylepení po městě k nalezení uprchlíka, ale naštěstí už nebyly potřeba, protože Flíček se našel. Celou tu dobu byl schovaný v kavárně, je to přece jenom chytrej kluk a utekl dovnitř kavárny, ne ven, takže byl pěkně v teple a bezpečí. Uf, byla to úleva jak hrom, to vám povím. No a jako třetí do party odjel teprve takovej mrňous mourovatej, prostě Moureček. Protože i když je to mrňous, tak se vůbec ničeho nebojí, je správně drzej, umí se přišmajchlovat pod ruku a to je přesně to, co v takový kavárně potřebuje. Tak jim popřejte, ať se jim tam daří a lidi jsou na ně hodní a ať od nich dostáváme jenom ty nejlepší zprávy.
Takže to jsem vám sdělil trochu z každýho soudku, jak z příjezdů, tak odjezdů. Samozřejmě že ty pohyby byly mnohem větší a bylo jich mnohem víc. Ale ještě jeden stojí za zmínku. To k nám totiž docestovala bedna a v ní mamka se svými dětmi. Jasně, že kočičí mamka a kočičí děti, abyste si nemysleli, že k nám bereme i nějaký člověčí imigranty. To zase prrrr. Takže to nadělení v bedně vypadalo asi takhle:
Samozřejmě, že jim pomůžeme. Vyléčíme je a budeme jim hledat nové domovy. Ale to všechno bude zase něco stát a nebude to málo a tak vás moc prosím, za všechny tyhle kamarády, kteří by jinak zůstali venku, kde to fakt už není vůbec hezký. Pomozte nám, ať zase my můžeme pomáhat dál. Blíží se Vánoce a tak ať jsou hezký nejenom pro vás, ale taky pro ty chlupatý stvoření, co tady u nás máme.
No a to mi připomíná, že bych měl honem nadrápkovat dopis pro Ježíška, zkusím to na dřevo v pergole, snad to tam najde. A půjdu se dát do gala, ať vidí, že jsem pořádnej kocourek a né nějakej šmudla šmudlovatej.
Váš Garf, vymydlenej dočista do čista
2024 ©