10. dubna 2017

No a je po víkendu. Ten vám byl tak naplněnej zážitkama, že ani nevím, jestli dřív neusnu, než to všechno nadrápkuju.

Tak třeba návštěvy.... auta jezdila jedno za druhým a lidi nám vozili krmení a dárečky, ale taky si na oplátku odváželi nějaký ty chlupatý dárečky domů.. Přijely k nám ale taky bydlet další kočičky, dohromady jich bylo pět. Jejich panička jim totiž umřela a kočičky zůstaly samy venku u prázdné chalupy. Bylo jim smutno a nevěděly, proč je nikdo nevolá, že je čas k jídlu ani je nepohladí, když zrovna mají mazlivou... A tak je lidi přivezli k nám a snad se pro ně brzo najde někdo jiný, kdo je bude mít rád stejně jako ta jejich panička.

Pak tady taky byla jedna návštěvnice a když mě uviděla, tak hned volala - jééé, Garfield! Garfí, Garfieldku, no pocem, ty kluku jeden spisovatelská, pojď sem za mnou...Chvilku jsem se na ni díval, jestli se jako známe, že je tak familierní, ale netrvalo to ani pět vteřin a už jsem se nechal hladit a drbat za ouškama a pod bradou a když na chvilku polevila, tak jsem se jí honem otřel o nohy a strčil hlavu pod ruku, protože tohle, kamarádi, to mám fakt rád.

Ale další věc, která se stala, tak ta mě normálně úplně nafoukla, že jsem vypadal jako po děsně dobrým obědě. Představte si,  že já, kocourek Garfield, jsem dostal opravdickej dopis. Teda byl to dopis v počítači, ale to se taky počítá. Napsala mi Mirka i se svýma kočičíma kamarádama, pochválila mě, že jsem moc dobře vychovaný a prozradila mi, že můžu doopravdy čekat na pana pošťáka, protože mi koupila a posílá rovnou 20 obojků, o které jsem tuhle tak mňaukózně poprosil. No to vám bylo takový překvápko, že obyčejnej kocourek jako já dostal psaníčko, až jsem z toho byl celej ťumpachovatej. Milá Mirko, z celýho srdíčka děkuju a slibuju, že hned od zítřka budu pana pošťáka vyhlížet snad i dalekohledem, abych ho náhodou nepropásl, protože tuhle zásilku si fakt musím převzít osobně JÁ.

A jiná paní, Pavlínka, pro nás zase vyrobila hračky. Nakoupila dokonce i semínka šanty, aby měla materiálek pro další hračky, protože dobře ví, jak nám kočičkám a kocourkům šanta voní. Moc děkuju, Pavlínko a už se všichni na hračky děsně těšíme.

Tak vidíte, pořád se něco děje a já to skoro ani nestíhám všechno uhlídat. Ale přece jen mám ještě něco na srdci. Jak si tak chodím po dvorku a sleduju věci kolem, tak jsem si všiml, že máme nějaký rozbitý popelnice. Jedna má ulomený víko, jiný zase kus chybí, další je prasklá až dolů a pánové popeláři pak nadávají, že jim to jde špatně vysypávat. Myslíte si, že by někdo z vás, kdo má třeba nějakou firmu a může si to dovolit, nám mohl pomoct s nákupem nových plastic? Teda jako popelnic, ale to plastic se mi líbí víc. Jsou to tyhle a potřebujeme jich dohromady 8, ale klíďo i kdyby se to nakoupilo po jedné, tak by to hned bylo lepší.

Uf, to jsem se zapotil, než jsem to sepsal, ale myslím, že jsem na nic podstatnýho snad nezapomněl. Vlastně joooo - moc za všechny dárky i za vaši pomoc jménem útulku děkuju.

Váš Garf, v celé své kráse

P.S. DODATEK: sotva jsem dopsal deníček, zazvonil zvonek a přišla první zásilka obojků, bylo jich šest a poslala je paní Vajdová. Důležitě jsem je převzal a dobře jsem si ohlídal, abych první obojek dostal já sám. To víte, jsem tak hezký, že se líbím i těm klíšťounům nenasytným. Tak se na mě podívejte a paní Vajdové moc a moc mňaukuju!

Garfield