Milí přátelé, drápkuju trochu se zpožděním, ale to nastalo proto, že jsem cítil potřebu být užitečný. V našem útulku se totiž malovalo. Né jako že bysme se my všichni chlupáči sesedli k papírům a začali packami a ocásky tvořit výtvarná díla. Nic takovýho. Malovaly se zdi. Já osobně si myslím, že to bylo dost zbytečný a že se to dělat nemuselo, protože se tím pádem ztratily všechny vzkazy nejrůznějších kamarádů, kteří je do zdí vytesali svými drápky. Zmizely i všechny fleky a flíčky, co na zdech vytvářely umělecké mozaiky. Ale co naplat, jednou to prý přijít muselo a tak když už to přišlo, přišel jsem podat pomocnou packu. Zjistil jsem, že jí ani nebylo moc potřeba, protože než jsem se rozkoukal, první pokoj vypadal už úplně jako novej. Děsná škoda, že nám v něm nenechali ty bílý plachty, pod nima by se totiž bezvadně hrálo na bungr nebo na duchy.
číst dál