Nazdárek, přátelé. Zjistil jsem mrknutím očka, že už je to skoro na den měsíc, co jsem naposled drápkoval a tak se jdu pustit do novýho zápisu, než dočista vyschnu jako nějaká treska. Taky vás nebaví ty vedra? Mě teda ani trochu. Sluníčko mám rád, ale čeho je moc, toho je moc. I myšouni jsou líní a zalezlí někde v zemi a stejně, i kdyby nebyli, tak by se neměli čeho bát, protože já vypadám v tom hicu asi takhle (a né že mi budete stejně jako ti drzí myšouni přezdívat "Zrzavej upír"):
No ale abych se konečně prodrápal k nějakýmu reportu. Je tady v útulku pořád pohyb, kočkobox řádí jako pominutej a pořád z něj vytahujeme nějaký nový přírůstky, ale je fakt, že trochu se to vyrovnává odchody kamarádů do nových domovů. Odešel třeba Macíček, kocourek po operaci. Ten šel k jednomu správnýmu klukovi, kterej měl prej stejnou operaci packy jako Macíček a tak si byli jeden pro druhýho souzený. Anebo nás opustil zrzavej pan Pacička. Z toho mám fakt radost, protože mi svojí barvou kožíšku dělal v útulku konkurenci a o to přece nikdo nestojí. A odešlo plno dalších a my z toho máme radost, protože všichni víme, že doma je prostě doma.
Teď bysme si hrozně přáli najít domov pro našeho Doyla. Jeho současná člověčí mamča, co se o nás stará v útulku, by si ho nejradši nechala pro sebe, protože tenhle kluk si prošel dlouhým strádáním a přesto je to ten největší úžasňák, jakýho tahle země kdy nosila. Jenže to nejde a tak se připojuju k velký prosbě a moc prosebně k vám mňoukám - nenašlo by se u vás místo pro Doyla, který je vyléčený a pouze musí kvůli své potravinové alergii baštit jen jeden speciální druh granulí? Aspoň vám odpadne práce s přemýšlením, co mu tak dneska uvařit k večeři, ne? Koukněte se na něj a uvidíte, že vám srdce zaplane. Přidám vám i obrázek granulí, který tenhle náš Doyle musí baštit, abyste je nemuseli hledat.
Další kámoškou, které bysme chtěli najít domov, je naše Lesněnka. Ta si prošla dlouhou a nepříjemnou léčbou, kdy se jí musela čistit hnisavá rána v hlavě, ale už je úplně vyléčená a fit a těší se, že si ji vezme někdo, kdo by ji měl moc rád a umožnil by jí i výběh na zahrádku za nějakým kočičím dobrodružstvím. Podívejte se na ni, jak je krásná.
A když už jsem se tak rozjel, jdu nabízet dál. Přátelé, čekající na kočičku, barvou dnešního drápkování je barva černá. A vlastně ještě i bílá. Takže černobílý prcky tady mám na skladě hned dva, kluka a holku. Jsou úžasní a krásní a skoro jako dvojčata.... hele, nechcete si je vzít rovnou oba naráz? Na modrý dece je kluk a na žlutý slečna, aby se to nepletlo:
A jedeme bez přestávky dál. Mám tady zase páreček (ale nečekáte doufám, že vás tady budu krmit nějakou uzeninou, tu bych zbaštil rovnou sám...). Tentokrát jsou to dva kluci s parádními jmény - Paleček a Malíček. K nám se dostali, když jim byl pouhý jeden den ještě s dalším bráškou, ale tomu nebylo souzeno přežít. Palečka s Malíčkem se ujala naše kočičí mamka, která měla svoje jedno mimino a tak tyhle přibrala, prej když už, tak už. No a oba kluci jsou teď už větší než je paleček a malíček na ruce a těší se, že si je někdo brzo odveze. Nejradši by šli oba spolu, přece byste je nedělili, když jsou na sebe tak zvyklí. Vyrazit do světa můžou asi za dva týdny a tady je máme, prvně s náhradní mamkou a potom už o kus větší samostatně:
Další černá princezna, teda ne úplně černá, ale želvovinová, je tahle nádherná, úžasná, milá kočička. Už by taky chtěla domů a nechápe, proč si ji už dávno někdo nevzal. Já to osobně taky nechápu. Přece se podívám a je mi jasný, že ji chci. Jako být váma:
Dobrá, dobrá, chápu, už jsem toho nabídl dost a připadám si jako nějakej překupník, ale stejně musím ještě pokračovat. Protože tahle další slečna je něčím zvláštní a uvidíte, až ji uvidíte, že se vám moc zalíbí. Když k nám přišla, byla dost nemocná, měla rýmu a průjem, ale hlavně měla taky polámanej ocásek. A to tak, že ho už nemůže narovnat a tak ho má zakroucenej jako malý černý selátko. Někdo povrchní by se nad tím třeba ušklíbl, ale já vím, že sem nikdo povrchní nechodí a že naopak si řeknete, pááááááááni, to je teda paráda, tu chci!!! A chci jí vynahradit všechno trápení, co jako malá zažila. Tak co, vidíte na posledním obrázku ten parádní zakroucenec? Že je to něco, co musíte mít? Teda i s kočičkou, samotnej ocásek nevydáme.
A fakt už poslední nabídka a dám pokoj. Týká se téhle krasavice, kterou její mamina při odstěhování nechala být, ať se teď laskavě stará sama o sebe. Chápete to? Já teda ne. Nevíme, jak dlouho se o sebe tahle chuděra musela sama starat, než ji našla slečna, která se jí ujala. Ale nechat si ji nemůže a tak hledáme domov. Kočičce je asi pět let, je kastrovaná, ale po těch útrapách, co prožila, asi ztratila důvěru v člověka. Nechce ji dát někomu, kdo ji potom zase opustí a tak pokud byste si ji někdo vzal, bude to vyžadovat trpělivost a lásku. Ale když vydržíte, nakonec se vám to všechno bohatě vrátí zpátky. Kočička jen potřebuje vědět, že tam, kde je, už natrvalo patří a že ji už nikdy nikdo neopustí.
Uf, to byla fuška. Koukněte, jak mě to drápkování vyřídilo a to ještě nekončím:
Ale nabízecí část už mám za sebou a přichází část prosící a děkovací. Přátelé, bez vás nemůžeme existovat a tak moc prosím za nás všechny, pomozte nám s úhradou faktur, kterých se nám za všechny ty nově příchozí a nemocné tolik nahromadilo. Najdete je v Aktuálních prosbách. Ale pomoct nám můžete třeba i zasláním krmiva (nejlepší je to přes obchod Zooo.cz, kde neplatíte poštovné a nemusíte udělat nic jiného, než to na stránkách odklikat a zaplatit), úklidových potřeb nebo starých ručníků a dek, kterých je tady velká spotřeba. A musím moc poděkovat vám všem, kteří na nás myslíte a posíláte nám zásoby, které já potom velmi pečlivě přebírám. Jako třeba zrovna tady, všimněte si prosím, jak jsem zaneprázdněný, že jsem se ani na focení nestihl natočit:
Tak dobrá dobrá, abyste o moji vznešenost nepřišli, tak teda jedna zepředu...
No a úplně poslední část mýho dnešního DLOOOOUHÝHO drápkování (to víte, už jsem měl taky absťák) bude tak trochu neskromná a chlubivá. Představte si, že jsem dostal dopis od našeho bývalýho kamaráda Šmouly. Teda teď už se jmenuje Ota, ale neva, pro mě je prostě pořád Šmoula. A tak vám sem ten jeho dopis přidám, ať si ho taky přečtete:
Ahoj Garfe,
hádej, kdo ti píše - Ota! U vás Šmoula nebo taky pan Vrátný :). Už je to rok, co bydlím v domečku se zahradou a mám se parádně. Bydlím s dalšíma kočičíma kamarádama a taky jedním psím. Nejsem sice moc mazlivej typ, ale rád páníčkům asistuju a dohlížím na práci :) A zrovna nedávno jsem se šel ulít, ono to asistování docela zmáhá, tak jsem se šel natáhnout do rýny za dům (foto č.1). Jenže mě tam nachytali, no koukal jsem, co se děje (foto č. 2), a tak jsem si rychle začal umývat tlapku, abych jako předstíral, že něco dělám (foto č.3) :)
A tak přeju kočičkám, aby našli taky bezva domov a užívali si kočičího života jako já.
No a přiložil i fotodokumentaci, Ota jeden spolehlivej:
Oto, díky, že na mě myslíš a tímto jsi mě přivedl k myšlence, divím se, že mě to nenapadlo už dřív. Proč vlastně já, ctěný pan Garfield, už dávno nemám nějakou adresu, kam by mi moji kamarádi mohli sami drápkovat nějaký zprávičky z domovů? A tak už ji mám, nejsem přece žádnej zpátečník. Kamarádi, takhle vypadá:
panGarfield@centrum.cz
Je napsaná i v úvodu nahoře nad všemi články, abyste ji nemuseli hledat tady. Takže až mi někdo z vás bude chtít třeba napsat, jak se má a co měl dobrýho k snídani, k obědu a k večeři, klidně může sem. Já si to přečtu a pokud mě to nějak významně poinspiruje, přednesu jídelníček i u nás v útulku, aby se podle toho pro mě zařídili.
Tak a padla. Jdu se trochu hodit do gala, ať jsem v pořádku pro případný návštěvy a pak už se s váma konečně rozloučím.
Váš Garf
2024 ©