Milí přátelé, zdravím vás zase zhruba po měsíci. Už je konečně skoro po létě a ani nevíte, jak jsem rád, protože mě ty letní hice vůbec, ale vůbec nebavily. Byl jsem z toho tak uondanej, že se mi ani mrskat ocáskem nechtělo, natož ještě abych vyvíjel nějakou další činnost. Takhle nějak jsem vypadal, seschlej skoro jako ta tráva:
Ale teď už je zase všechno při starým, tráva se zazelenala a já jsem pookřál. Takže když přijedou návštěvy, už je opět pěkně po garfieldovsku vítám. Jako zrovna teď v sobotu, to jste měli čubrnět, jak jsem na zavolání přiběhl, úplně jako nějakej pejsek. A rovnou jsem se nechal pochovat a vyšmajchlovat, aby už to teda stálo za to (tady to neslyšíte, ale předl jsem jako stará tatrovka):
No a co je tady novýho... Nejvíc kočky, to byste nečekali, že ne? Náš kočkobox si nikdy nebere volno nebo dovolenou jako lidi, takže pořád se v něm něco chlupatýho hemží. Ale někdy se stane, že nekouzlí jen kočkobox. Zrovna tuhle nám kouzlila zahrada a vyčáromárovala dvě koťata, který tam pobíhaly a nevěděly, čí jsou a jak se jmenujou. Pak jsem teda zaslechl, že to nebylo jen tak, jako to vyčarování, ale že je tam někdo dovezl a nechal být. A tak na vás apeluju, raso člověčí:
- pokud jsou koťátka od vaší kočičky a vy je nechcete, tak dobrá. Ale nechte tu svoji maminu vykastrovat. Hele, vám by se taky nelíbilo, kdyby ty vaše člověčí mimina někdo pokaždý sebral a odvezl pryč, že ne?
- pokud koťátka nejsou vaše a vy je někde najdete, tak vás chválím, že je nenecháte v jejich škarpovém nebo jiném obydlí a dovezete je k nám. Ale prosím vás, od toho tady máme ten kočkobox. Stačí otevřít dvířka a mrňata tam dát. Uvnitř je všechno, co budou zatím potřebovat - jídlo, pití i kadibudka. A hlavně, nikam neutečou. Protože když je dovezete a necháte na zahradě, to pak výsledek může být stejný, jako kdybyste je nedovezli vůbec. Víte?
Takhle to probíhalo s našimi posledními přírůstky:
Takže příště už budete vědět, co a jak, že jo? Kočkobox je bezva věc, sám jsem ho kolaudoval a tak přísahám na svůj chlupatej pupík, že není se čeho bát a že fakt nikoho po otevření nekousne.
Vedle kočkoboxu máme takovej stůl a lavici a ty taky umí kouzlit. Ale vlastně, co kecám, tam kouzlíte spíš vy, co na nás myslíte, protože každou chvíli tam najdeme nějaký dárky pro náš útulek. A za to vám všichni, jakože my kočičí obyvatelé i dvounozí služebníci, MOC DĚKUJEME. Podívejte se na pár obrázků, jak se po takových darovacích návštěvách stůl úplně prohýbá:
Ale stejně vás i tak chci poprosit, abyste i dál na nás mysleli. To víte, jíst se musí a my děcka kočičí toho sníme děsně moc, vždyť nás strávníků je tam tolik. Budeme moc rádi, když nám pošlete konzervičky nebo granule. Nejlepší to je přes obchod Zooo.cz, už jsem to tady drápkoval několikrát, ale klidně to zopakuju zase. Velká výhoda pro vás je v tom, že zboží nejde prvně k vám a od vás zase k nám, ale že my si to za vás sami vyzvedneme. Vám odpadne placení poštovného, balení a hlavně protivný a dlouhý čekání na poště, co si budeme povídat, všichni to známe, že? Já teda hlavně z doslechu, to je jasný, nevím, kdo to kdy viděl, aby kocour, byť tak slavnej jako já, chodil něco vyřizovat na poštu.... to teda ani náhodou. Takže vidíte, že když nakoupíte třeba i jenom jednu konzervičku za dvacku tady, nebudete s ní mít vůbec žádnou práci a nezaplatíte ani o korunku víc. Naopak, když se zaregistrujete, zaplatíte dokonce ještě míň. A to už za to stojí, nebo ne?
Už jsem chtěl dneska s drápkováním skončit, ale dozvěděl jsem se, že po třech měsících se k nám ze svýho domova vrátí kamarád Pepíček. To je ten, co se motal, jako kdyby si lízl rumu, ale měl to kvůli nemoci, nebyl to žádnej alkoholik. Motání se spravilo tak, že mohl od nás odejít. Vzala si ho moc hodná paní, která už měla jednu svoji kočičku doma, ale Pepíček se s kočičkou bohužel neměl rád a dokonce ji agresivně napadal. Paní moc plakala, protože si Pepíčka zamilovala, ale nemůže si ho nechat na úkor té první kočičky, která trpěla. A tak vás za něj moc prosím - kdybyste někdo chtěl černého jedináčka a udělat ho šťastným, máte jedinečnou příležitost. Pepíček je jinak úžasný, mazlivý kluk, jenom se prostě asi o tu právě získanou lásku nechce už s nikým dělit. Je to ten napravo, zrovna ve chvíli, kdy zapomněl, že by vlastně chtěl tu telku radši sledovat sám:
A to už bude ode mě opravdu všechno.
Mějte se krásně, přátelé a já si jdu ještě trochu posnít o mazlení.
Váš Garf
2024 ©