Milí přátelé, na dnešní zápis jsem se vyfikl do vánočního ohozu, protože jak jsem si na drápkách spočítal, za tři dny už bude chodit pan Ježíšek. Těším se na něj jak malej Jarda, teda vlastně jak malej Garf, ale o tom vám drápkovat nemusím, to přece všichni znáte.
Tak o čem to moje dnešní drápkování bude? Myslím, že bych mohl trochu zabilancovat, to se na konci roku většinou dělá. Rok je dlouhá doba, i když někdy se zdá, že uletí rychle jak chmýří z pampelišky. Za ten rok se tady stala spousta věcí. Nebudu je vyjmenovávat, to bych neskončil ani do nového roku, však vy, co nás sledujete, to všechno víte a jestli to nevíte, tak si to pročtěte v mých zápiscích, co jsem poctivě škrábal do deníčku. Ale jen tak ve stručnosti bych něco přece jen sepsal.
Třeba návštěvy. Ty sem jezdí často a máme je rádi. Skoro vždycky nám něco přivezou, vymazlí všechny kožíšky a někdy si nějakou tu kámošku nebo kámoše vezmou sebou domů. A to je bezva, protože doma je doma a každá kočička chce mít nějakýho člověka jenom pro sebe, aby se s ním nemusela dělit o hlazení s dalšími uchazeči. Já tady doma jsem a jsem tady rád a návštěvy mě znají, takže o mazlení nouzi nemám. Schválně se podívejte, jak jsem si to užíval zrovna nedávno:
Aby teda nedošlo k mýlce, když jsem psal o tom, že odjíždí kámošky a kámoši, tak jsem nemyslel našeho Kámoše s velkým K, ten tady pořád ještě je. Má v sobě schovanou nemoc a tak musí být sám. Ale představte si, že se pro něj udělal zbrusu nový pokojík, takže Kámoš už nebude muset být zavřený v malé karanténě, ale bude mít svůj budoár i s oknem a křesílkama a bude si tam moct běhat a skákat a prostě to tam pro něj bude mnohem lepší. Stejně pořád doufáme, že na něj někde čeká opravdový domov, ale než se tak stane, Kámoš se bude mít u nás moc hezky. Ještě bysme pro něj potřebovali nějaké šplhadlo nebo kočičí strom. Nemáte někdo doma něco zbytečného, čeho si vaše kočičí primadony vůbec nevšímají a jen vám to tam překáží? Kámošovi by se to moc šiklo.
Tady je ten jeho budoucí pokojík:
No a co dál... Jo, už vím, nedávno jsme tady měli velký návštěvní den. Přijela spousta lidí a když odjeli, úplně jsem se polekal, že jsem někde jinde, vůbec jsem jeden pokojík totiž nemohl poznat, jak byl zaplněný dary. Jen se podívejte a uznejte, že by vás to taky spletlo jako mě:
Moc vám všem děkujeme, že nám pořád tak pomáháte. Je to krásný pocit, když víme, že je vás tolik, kteří na nás myslíte a nejsme vám lhostejní. To potom i takovému kocourkovi, jako jsem já, je hned na světě líp. A to vám ještě musím ukázat další dva obrázky, na tom prvním jsou v pytlích deky z jednoho sekáče, ty se nám hodí pořád a jsme za ně hrozně rádi. A na tom druhém je vyfocené, co nám přivezli lidé, kteří pro nás uspořádali sbírku. Byl jsem z toho úplně paf. DĚKUJEME DĚKUJEME DĚKUJEME!
Na závěr mého letošního drápkování bych vás ještě chtěl moc poprosit o pomoc s úhradou zbývajících faktur, které najdete v Aktuálních prosbách a které je potřeba uhradit do konce roku. Věřím, že společně se nám to podaří a budeme moci s čistým štítem vykročit do nového roku. Ještě jednou a vlastně klidně víckrát vám za vaši celoroční pomoc našemu útulku děkuju a kéž se nám takhle daří i v tom roce příštím. Slibuju, že budu pokračovat v drápkování, jak jen mi to čas zaneprázdněného kocourka dovolí a že i dál vás budu informovat o všem důležitém, co se tady šustne. Když teda zrovna nebudu lelkovat nebo chytat myši nebo čekat na pošťáka.
Krásné Vánoce, přátelé.
Váš Garf
2024 ©