Přátelé, věříte na zázraky? Jestli ne, tak se podívejte na mě. Já totiž jsem jeden opravdickej ZÁZRAK. Naposled jsem vám drápkoval někdy před měsícem a byl jsem trochu rozhozenej. Rozhozenej proto, že jsem byl odveženej. Odveženej proto, že jsem byl asi moc hezkej. Hezkej proto, no prostě protože jsem to já, to snad není třeba vysvětlovat. Zkrátka, abych se někam konečně propracoval, můj poslední zápis nebyl zrovna nejveselejší. Byl jsem pryč a myslel jsem, že se zpátky už nikdy nevrátím. Protože mě odvezl někdo, kdo mě asi chtěl a vůbec se mě nezeptal na můj osobní názor. Někdo, kdo si možná myslel, že jsem jen tak ledajaká kočka, co je pro každýho k mání a prostě mě sbalil. No a tak jsem byl pryč. Já, maskot našeho útulku, po kterém se ptají všechny návštěvy. Já, kterej jsem se skromně pasoval na šéfa útulku...
Jenže na mě si jen tak někdo nepřijde. Ve mně se totiž schovává jak hodnej kocourek Jekyll Garfield, tak i proradnej kocour Hyde, víte? Jekyll jsem vždycky, když jsem u nás doma. To jsem strašně spokojenej. Courám se dovnitř a ven, vyhřívám se na trávě, když svítí slunce a když prší, zalezu si pod střechu. Když je zima, jdu se ohřát ke kamínkům. Krmení dostanu, kdy se mi zamane a mazlení mám vlastně pořád, od každý návštěvy se nechám pořádně prošmajchlovat. Akorát si už budu muset dávat pozor, jestli ta návštěva není až moc přátelská a nemá sebou nějakou kočkotašku.
No a jsem u toho, proč se z kocourka Jekylla stává ten drsňák Hyde. To se děje tehdy, když nejsem ve svým zabydleným doma. Asi víte, že z útulku jsem se dřív už třikrát stěhoval do rodiny, protože se zdálo a myslelo, že bych mohl být v té rodině šťastný. Jenže já jsem nebyl. Stal se ze mě zlokocour Hyde, který na všechny vrčel, syčel, pral se, škrábal, byl imrvere naštvanej a prostě dělal všechno proto, aby ho nová rodina měla plný zuby a vrátila ho zpět. A tam jsem se zase proměnil v Jekylla a nikdo nechápal, jak je to možný, že o mně ti lidi říkají takový věci.
Nachlup stejně skončila i moje poslední eskapáda. Že jsem byl u někoho doma, to je všem jasný. Objevil jsem se tady čistej, nezanedbanej, najedenej. Nestrádal jsem a dokonce jsem od toho někoho dostal i protivnou protiblechovou kapičku za krk, po který tam ještě pořád mám trochu umaštěnej kožíšek. Jenže co to všechno bylo platný, když jsem nebyl šťastnej. Už zase zvítězil ten kocour Hyde a dělal jsem ho tak dlouho, až to toho někoho přestalo bavit a tak, jak mě odvezl, tak mě zase přivezl zpátky. V noci, nebo hodně brzo ráno. Ještě pořád jsem z toho nečekanýho dobrodružství trochu otřesenej a myslím, že na chvilku omezím tu svoji bezmeznou důvěru v cizí lidi.
Chci vám všem kamarádi moc poděkovat za to, že jste mi psali vzkazy, ať se vrátím a že jste věřili tomu, že pořád ještě jsem někde tady a mezi živýma. Chtěl bych vám za to slíbit, že odteď se už nic podobnýho nikdy nestane, no jo, ale věřte kocourkovi, že jo... V každým případě budu o dost ostražitější a každou osobu s hladící rukou si pořádně prohlídnu, abych viděl, jaký má úmysly.
Takže tímto skončím svoje dnešní vysvětlující znovudrápkování a příště už na vás zase budu chrlit zprávy z našeho kočičího útulku.
Váš Garf
2024 ©