Dobré ráno, přátelé. Včera jsem chtěl něco nadrápkovat, ale neměl jsem čas. Zase totiž přijel pošťák a tak jsem s tím měl fůru vyřizování. Ještě že jsem poměrně urostlý kluk a tak tu práci s přehledem zvládám. Dát tuhle funkci nějakýmu vyžleti, to by to dopadlo. No ale abych se vrátil k pošťákovi. Osobně mi předal velikánskej pytel granulí. Zkusil jsem do něj drcnout a ani se nehnul. Zkusil jsem ho povalit a nešlo to, tak byl velikej. Vypadal jako nějakej vypasenej pašík. Jenže ono to nebylo všechno. Za tímhle pašíkem se schovával ještě další a za něm zase další a další a další, no prostě pašíků bylo celkem pět, to znamená celých 100 kilo granulek. Ani jsem tomu nemohl uvěřit. To zase bude na nějakou dobu zaplněných bříšek, viďte? Pánovi, který nám tohle všechno daroval a nechce být jmenován, všichni moc, řekl bych přímo pašíkovsky, děkujeme.
Takhle vypadá ten jeden pašík, tak si to rovnou vynásobte pěti:
No a jen co jsem se z tý granulkový záplavy trochu vzpamatoval, tak jsem viděl, že radost bude pokračovat, protože za pašíkama se schovávala ještě další zásilka. Ta už nebyla bříšková, ale všem nám udělala stejně velikou radost. Protože všechno, co nám posíláte, nám pomůže. A krásně nás to hřeje u srdíček i v kožíškách a dokonce i v bříškách, když víme, že na nás myslíte a nejsme vám putna. Tuhle zásilku nám poslala moc hodná paní Hamerská a vy si klíďo můžete přečíst psaníčko, který k tomu přidala. MOC DĚKUJEME!
Další radost nám udělala taková mrňavina šedobílá, a to proto, že se jí už konečně povedlo vetřít se do přízně a odcestovat. Ona byla vážně hrozně milá a každý návštěvě honem vlezla na klín, aby se vidělo, jak je hodná a mazlivá a krásná. A návštěvníci se s ní mazlili a chovali ji, ale pak stejně odjeli bez ní a nebo si vybrali úplně jinou holku nebo kluka. Tahle kočička z toho byla dost smutná a nevěděla, co dělá špatně. Až se i na ni konečně štěstí usmálo a ona už má svůj domov a my jí to všichni fakt moc přejeme. Tak buď moc šťastná, kamarádko naše.
Dále vás chci poinformovat a poprosit o pomoc s hledáním domova pro krásnýho 12-letýho pejska. Je to menší hodný voříšek, který žil svůj život v domku s jednou paní, ale ta se musí odstěhovat do podnájmu a tohodle psího kamaráda si sebou vzít nemůže. Tyhle příběhy jsou vždycky hrozně smutný a i mně, otrlýmu kocourkovi, je z toho tak nějak divně teskno na duši. Pro pejska se musí najít domov do konce května, jinak se bude zatím muset přestěhovat k nám. Netouží někdo z vás zrovna po takovýmhle krásným psím kamarádovi? Mimino k tomu ale nepřibalujou, to jen tak pro upřesnění.
V sobotu očekáváme velkou kočičí zásilku. Ty teda nepřiveze pošťák, ale stejně si je půjdu osobně omrknout a přepočítat. Jednak dorazí ty zbylý od domku, co jsem vám o nich psal minule a pak ještě šest dalších od paní, která umřela a neměl by se o ně kdo postarat. Mám pocit, že na tak vysokou matematiku už mi ani drápky stačit nebudou.
Jo, ještě jsem chtěl drápnout, že kdyby vás to zajímalo, tak jsem si zavedl svoji fotogalerii. Tam budu dávat různý videa, jako třeba zrovna tu koulodráhu (přibylo tam ještě jedno koulodráhový videjko), ale taky fotky našich chlupatých kámošů z útulku. Je to TADY. A nebojte, já vás vždycky upozorním, když tam přidám něco novýho. Aby vám to třeba neuteklo, to by byla přece škoda, ne? No a teď už si po tý namáhavý práci můžu jít konečně odpočinout, doufám, že se najdou ruce, co mě odmění drbáníčkem.
Váš Garf
2024 ©