Milí přátelé, dneska budu drápkovat celkem radostně. Podařilo se totiž dost dobrých věcí a protože jsem skromný kocourek, nebudu se vychloubat, že na tom mám zásluhu i já (ale mám, to si pamatujte!)
Takže co se to událo. Minule jsem vám psal o našich divoškách z voliér, i o tom, že je budeme stěhovat domů a jak moc by se nám hodilo vybavit pro ně pokojíček. A vidíte, neuplynuly ani dva týdny, divošky jsou už pěkně v teple a mají díky vám takový pohodlí, že venku by se jim o tom ani nesnilo. Moje zásluha na přestěhování je v tom, jak usilovně jsem se u toho motal pod nohama, ale aspoň se všichni soustředili na to, kam šlapou, místo na to, jak ty divošky pěkně syčí a škrábou. A teď se podívejte sami, jak si díky vám krásně bydlí. Na ukázku přihodím jednu fotku, ale na zbytek se můžete všichni podívat SEM.
Další věc, ze které máme radost, jsou vaše dopisy a fotky kočiček, kterým jste dali nový domov. Určitě si všichni vzpomenete třeba na rezavobílého fešáka Pepína. Sám jsem tady o něm několikrát básnil a orodoval za něj. Tenhle kluk měl totiž alergii, kvůli které musel být hooodně dlouho zavřený ve svým vlastním apartmá a vůbec se mu to nelíbilo. Potom se na něj usmálo velký štěstí, odvezla si ho jeho nová panička a láskyplný domov, důsledná péče ve stravování i absence stresu udělaly kouzlo. Pepíno se krásně vyspravil, takže toho polonaháče už byste dneska těžko poznali. Tady je, i s kámoškou Muriel. Jo, a už se nejmenuje Pepíno, ale Rezek.
Stejně velikánský štěstí potkalo i naši krásnou chlupatou kamarádku, o které jsem tady už taky párkrát drápkoval. Tahle kráska dostala jméno Lilinka a její smůla byla v tom, že se při testování ukázala jako pozitivní kočička. Jako by už to samo nestačilo, musela být kvůli tomu oddělená od ostatních a přitom by si tak strašně chtěla se všemi hrát a hlavně mazlit se s návštěvníky. Půl roku se na každého návštěvníka upřeně dívala a říkala mu tou svojí skrytou řečí - vezmi si mě domů. Jenže nikdo tomu nechtěl rozumět. Až nakonec se přece jenom dočkala. Přes obrazovku se do ní načisto zamilovala paní Helenka a i když se spolu tyhle dvě holky naživo nikdy neviděly, vznikla láska na první internetový pohled a Lilinka pět dní nato odcestovala domů. Tenhle příběh dojal k slzám hodně čtenářů a fanoušků téhle chlupatice a řeknu vám, i já, drsný Garfield, jsem se musel na chvilku schovat, aby mě nikdo neviděl takhle naměkko. Tady máte Lilinku při jejích prvních chvílích v novém domově:
Nebála se ani chvilku a ze všeho nejvíc ji prej baví mazlení a koukání z okna na sýkorky. To víte, z toho svého izolovaného pokojíku toho moc pozorovat nemohla.
A teď bychom si všichni hrozně přáli, aby takovýhle příběh se šťastným koncem potkal i našeho dalšího kocourka se stejnou nemocí, Kámoše. Ten není, na rozdíl od Lilinky, až takovej mazel, ale to přece neznamená, že by nechtěl být s někým doma. V izolaci je už druhý rok, umíte si vůbec představit, jaké to musí být? Koukat se, jak kolem něj procházejí lidi, odnášejí si svoje nové kamarády a on tam musí pořád být, sám a opuštěný. To, že Lilinka našla svůj krásný domov, nám dává naději, že se tak poštěstí i Kámošovi. Třeba padne do oka nějakému pánovi, který zase na to mazlení, jako jsou holky, až tak není a proto by pro něj tenhle společník byl jako dělaný. Nevíte o někom takovým? Pro našeho kámoše Kámoše?
A to není všechno, co vám chci dneska nabídnout, kočiček tady máme spoustu, jen se přijďte podívat. Kočkobox nám kouzlí kočičky hodně často, zrovna nedávno se v něm objevily tyhle dvě ségry. Jsou nádherný a třeba by si někdo mohl odvízt rovnou obě, co říkáte?
Anebo tady máme Barunku. Tu známe od malička, dostala se k nám jako úplný miminko, byly jí teprve asi tři týdny a musela být doma, aby měla stálou péči. Teď už zase zakotvila v útulku, ale my bychom jí tak rádi našli nový domov. Je krásná, mazlivá, čistotná a je možný, že zrovna o takovýhle kočičce někdo z vás sní, podívejte se na ni:
Tak, myslím, že jsem vám toho dneska předložil dost, však mě to taky pořádně utahalo, jdu se honem najíst, abych neztratil ani deko ze svého chlapského vzrůstu. Baštím rád, je to moje oblíbená činnost a uvolil jsem se, že se vám pro jednou zase ukážu na hejbacích obrázcích. TADY se můžete podívat, jak dokonale umím vyčistit misku a než se dodíváte, já si půjdu ještě říct o přídavek.
Váš Garf
2024 ©