Ahoj lidi, tak už mě tady zase máte. Já vím, že nedrápkuju tak často, jak jsem na holej, teda vlastně co kecám, na chlupatej přece, prostě co jsem na chlupatej pupík slíbil. Ale to máte těžký, co má taky jeden pořád drápkovat. Útulek je útulek a chlupatí kamarádi se tady střídají jako na běžícím pásu. Jedni odcházejí, druzí přicházejí. V poslední době je víc těch druhých. Zůstávají třeba u chat, kde byli celé léto, jenže teď jsou ty chaty opuštěný a nikdo se o ty chudáky, co tam tak nějak zbyli, nestará. A tak je nějaká dobrá duše, které nejsou jedno, pochytá a přiveze k nám. Nebo se třeba jen tak potulují po venku a nikomu nepatří, ale v noci už je venku pěkná zima, to můžu potvrdit i já, pěkně zaobalenej Garf. A co teprve nějakej vychrtlej prcek, že jo. Ten by se ráno už taky nemusel vůbec probudit. A tak náš kočkobox čaruje a čaruje. A nečaruje jenom krásný, zdravý kočičky, na který se srdce směje a který můžou hned šupajdit do novýho domova. Čaruje i koťátka, co vypadají, že odejdou každou chvíli na obláček. Podívejte třeba na tyhle, srdce nad nimi usedalo i mě, ostřílenýmu chlapovi:
No ale abyste věděli, i my umíme čarovat a tak po necelých třech týdnech vypadají ty kočičky úplně jinak:
Teď vám chci mňouknout do ucha skvělou zprávu. Představte si, že se štěstí snad už konečně usmálo na toho našeho kocourka Kámoše a jestli to opravdu klapne, Kámoš nás opustí a odjede v neděli do novýho domova. Moc mu to všichni přejeme, já taky, protože jsem ho tuhle slyšel, jak si brblá něco o tom, že jakou já mám protekci a chodím si po venku jak nějakej štamgast a on že nemůže... no tak třeba v tom novým domově bude mít taky dovoleno jít se podívat ven jako já. Tak ať ti to vyjde, Kámoši. A vzpomeň si někdy na nás a napiš, jak se máš, jo?
Kámoš teda odjede a ještě se neví, jak to dopadne se Slzičkou. Že neznáte Slzičku? No nekecejte, tu přece zná každej. Je to takový ubožátko, který nějakej zlej, hnusnej člověk postřelil a ona ochrnula na zadní část těla. Po několika měsících léčení se to trochu spravilo, ale Slzička vůbec neví, že musí na záchod a tak to z ní jde všechno ven, jak se tomu zachce. Slzička potřebuje koupele a nosit plínky, aby nesmrděla jako starej tchoř, to by se přece nikomu z nás ani z vás nelíbilo, že ne? A tak je s ní fakt moc práce. Ale jinak je to zlatá kočička, která trpělivě snáší svůj osud. No a teď se jedna moc hodná paní nabídla, že by si ji vzala. Ji a Kámoše, představte si to. Ale my pořád nevíme, jestli Slzičku vydat nebo ne. To víte, že bysme jí moc přáli ten nový domov, ale trochu se bojíme, aby Slzička i její nová mamča nebyly nakonec nešťastný, že to nezvládají. Nebojte se, určitě se dozvíte, jak to všechno dopadlo. Já prostě držím drápky, aby to dopadlo co nejlíp hlavně pro ty naše kamarády. Vy taky, že jo?
A co dál. Tak třeba, pamatujete si na Lesněnku? Na tu kočičku, co měla velikou díru v hlavě a museli jsme jí to čistit? Vůbec nevypadala dobře, ale podívejte se na ni teď, ani byste ji nepoznali. Je z ní fakt krasavice a těší se, že si ji někdo z vás odveze brzo domů:
Taky jsme na zahradě měli nastraženou kočkopast. Teda abyste si nemysleli, že to byla pastička jako na myši, prosím vás, uklidněte se... Byla to taková veliká klec a chtěli jsme do ní pochytat kočičky, který nám pobíhaly po zahradě nebo kolem útulku a bály se samy přijít na kus řeči. Takže jsme nastražili past a koukněte, co nám do ní párkrát vlezlo. Teda jako kočka to vůbec nevypadá a vsadím se, že takovýhodle kožiška byste si do postele sebou nevzali:
A dál vám chci ukázat našeho Buráčka. Toho možná ještě neznáte, on totiž nebydlí pohromadě s ostatníma kamarádama. Nemůže, protože má takovou nemoc, která mu to nedovoluje. Ta nemoc se jmenuje FeLV a dřív jsme si mysleli, že ji má i Kámoš, než nové testy ukázaly, že ten je vlastně úplně zdravej. Buráček kvůli tomu nesmí být pohromadě s žádnou zdravou kočičkou, protože by se od něj nakazila. Ale může jít klidně domů k někomu, kdo ještě žádnýho kočičího chlupatce nemá (na pejsky se to nepřenáší) anebo má třeba jednu kočičku se stejnou nemocí a chtěl by jí dopřát kamaráda. Jinak je Buráček naprosto v pohodě a může tady žít stejně dlouho a třeba i dýl, než jiná zdravá kočička. Má sice u nás svoje krásný apartmá, ale přece jenom mu tam je asi smutno a chtěl by se s někým pravidelně mazlit. Podívejte se, jak mu to mazlení jde:
V dalším bodu bych chtěl skromně podotknout, že mi byla přidělena funkce místního dohazovače. Ještě jsem do ní pořádně nevplul a tak vám zatím jen tak halabala dohodím návštěvu útulku, kde si určitě nějakou svoji budoucí lásku vyberete. Ale aby se neřeklo, že jsem to jó úplně odflákl, tak vám ukážu aspoň dvě místní krasavice. První se jmenuje Fifinka a připadá mi, že vypadá jako Kámoš v sukních. Je to ještě úplně mladá kočička, ale přesto lidi dopustili, aby už měla svoje koťátka. Takhle se pro vás nastrojila a moc by si přála, abyste si zrovna pro ni třeba hned o víkendu přijeli:
No a tahle zrzunda je ještě koťátko teprve asi pětiměsíční. U nás je měsíc a celý měsíc se léčila z urputných průjmů. Teď už je ale zdravá a tak nádherná, že bych si skoro rád připsal na barvě jejího kožíšku nějakou zásluhu, ale jaksi už by mi to nikdo nevěřil... no, co nadělám. Tady ji máte, zrzku:
Bohužel musím oznámit i smutnou zprávu, že od nás navždy odešla - a tentokrát ne do nového domova, ale na obláček - voliérová kočička Bělinka. Umřela ale krásně, usnula a už se neprobudila a tak jí to všichni přejme a občas jí zamávejme na obláček, ať vidí, že jsme ji měli rádi.
Jinak ostatní děcka voliérový jsou už zase na zimu přestěhovaný uvnitř a i když jako na oko trochu všichni prskali a dělali fóry, tak teď už jsou zaručeně rádi za teplo a klídek.
Přátelé, to jsem se zase rozepsal, až mě bolí packa. Chci vám moc poděkovat, že nám pomáháte, zrovna tuhle jsme dostali pytle granulí a tak jsem dovolil, aby si je převzali nájemníci sami. Jinak samozřejmě zboží pořád reviduju já sám.
Budeme moc rádi, když nám budete pomáhat i dál, protože nikdy to nebude tak, že bysme neměli co platit. Pořád tady budou hladový krčky a kamarádi, co nutně potřebují ošetření a léčbu. Takhle to teď vypadá černý na bílým, vlastně bílý na modrým a nejsou to zrovna malý čísla, že ne? Moc vám všem děkujeme za každou pomoc.
Jo a nesmím zapomenout poprosit i o držení drápků, palců, tlapiček, hnát a já nevím čeho všeho pro naši kamarádku, která měla nádor na slezině a teď čeká, jak to celé dopadne. Zatím se dohadujeme o jméně, ale vypadá to, že vyhraje Hope - Naděje. Naděje, že to, co se odstranilo, nebylo úplně to nejhorší a že kočička bude dál žít krásným životem. Moc na tebe myslíme, kočičko!
A tím bych už myslím mohl pro dnešek opravdu skončit. Zase se vám někdy ozvu a snad to nebude až o Vánocích. Ale to víte, jak je zima, tak se jeden rádši natáhne někde v teple a dá si šlofíka, než aby drápkoval a drápkoval, než se dočista udrápkuje k spánku...
Váš ospalý Garf
2024 ©