Moji milí o rok starší přátelé a kamarádi. jdu vám zase trochu nadrápkovat, protože co si budeme povídat, zima mě už nějak nudí. Sníh všude, kam se jeden podívá, do tlapek to studí, myší díry jsou pod tím schovaný, no prostě už se těším na zelenou trávu a na sluníčko. A tak jenom ve stručnosti drápknu pár řádků.
Tak třeba: to k nám takhle jednou jeden hodnej pan Marek přivezl kocourka, kterej se zatoulal k nim do skladu. Kocourek měl štěstí, že se zatoulal zrovna tam, kde nebyl nikomu lhostejný a odkud ho nikdo nevyhodil, ale místo toho ho pan Marek zavezl k nám. A kocourek se jmenuje jakže? No přece Mareček, jak jinak by se taky měl jmenovat, než jako ten jeho zachránce. Mareček má ale problém s očičkem, který se musí řešit operací. Není to nic složitýho, ale i tak, kdo by to podstoupil rád, že jo... já teda ne a mám štěstí, že mi obě oči fungují parádně. Koukejte (jestli ale dobře vidíte):
Mareček je jinak velkej fešák a mazel a až se mu to očičko spraví, tak určitě bude chtít, abyste se o tom sami přesvědčili a vzali si ho domů, aby ho měl kdo mazlit, kdykoliv si o to řekne. Už mohl být vlastně opravenej, jenže když už byl na klinice, tak se zase musel vrátit, protože prvně se to očičko muselo ještě doléčit. Tak mu držte palce, ať se všechno povede a kluk může koukat na svět oběma zdravýma očičkama a ať potom brzo najde nový domov.
Další naše očičková pacientka je malá Anička. Ta už má o jedno očičko míň a taky jí chybí kus ocásku. Ale vůbec to ničemu nevadí, protože ona ty chybějící kousky dohání svojí povahou, je to moc hodná holčička a kdyby si jí někdo vzal domů, udělal by s ní velký terno. Protože druhou takovou Aničku na celým světě neseženete, to vám garantuju vlastním ocáskem. Přimlouvám se za ni, sice nikomu nenadržuju, to zase ne, ale přece jenom, u malý Aničky se malá vyjímka udělat může, ne?
A ještě o jednom kámošovi vám musím mňouknout. Né o našem Kámošovi, ten už má přece dávno parádní domov v Opavě. Ale o podobném kámošovi, s podobným osudem. Nosí v sobě stejnou nemoc, jakou jsme mysleli, že měl Kámoš, než nové testy ukázaly, že je vlastně zdravej. Jenže tenhle kluk, Buráček, tu nemoc prostě má. Je to taková nemoc, o který byste ani nevěděli, protože vůbec není vidět, ale znamená to, že Buráček musí být sám, oddělený od zdravých kočiček. A tak má sice svůj vlastní bezvadnej apartmán, ale co je to platný, když je v něm sám jako kůl v plotě. Kdyby si ho vzal někdo, kdo by měl jenom jeho, Buráčka, udělal by strašně dobrý skutek a potěšil by tím svoje srdíčko a Buráčkovu dušičku. Je to velkej mazlík a když přijdou návštěvy, tak je mu to houby platný, protože ty za ním nechodí. Prosím, splňte mu někdo jeho velký přání a vezměte si ho domů. Prosíííííííím...
Víc toho radši dneska drápkovat nebudu, protože když bych se rozdrápal do dlouhata, tak než byste došli do konce, zapomněli byste, o co jsem orodoval na začátku. A to nejde, to jsou přece důležitý věci. A tak vám všem už jenom poděkuju, že nám pořád pomáháte a že jste k nám takoví hodní. To totiž my chlupáči umíme ocenit. Za nás všechny děkuju třeba za takovejhle příděl granulek, to mi vážně mohly oči vypadnout z důlků -
anebo za tuhle zásobu výborných jogurtů, nad kterýma jsem převzal osobní kontrolu. Uznejte, že jsem přece musel zodpovědně rozhodnout, jestli náhodou nejsou pokažený, ne?
A nebyly, to mi věřte.
Váš sněžný kocour Garf
2024 ©