Zdravím vás, přátelé. Možná jste si mysleli, že už jsem s drápkováním nadobro přestal a přiznám se vám, že s přicházejícím jarem na mě opravdu taková myšlenka skočila. Ale pak jsem si řekl, chlape, vzpamatuj se, seš tady od drápkování a ne od lelkování. A tak mě tady máte, opět drápkujícího Garfa.
Takže o čem bych vám tak dneska poreferoval. Jo, už vím. Chtěl jsem jet na nákup. Někdo zodpovědnej přece musí dohlídnout na to, co se dává do vozejku a následně do tašky. Jestli to nejsou nějaký zbytečnosti a naopak, jestli se nezapomíná na blaho nás, chlupatých obyvatel. A tak jsem se NENÁPADNĚ propašoval do nákupní tašky a dělal jsem děsně neviditelnýho Garfa. Říkal jsem si v duchu, hlavně se na nikoho nepodívat, pak určitě ani oni neuvidí mě. A fakt to fungovalo. Nikdo o mě nevěděl. Dávali si k tašce různý předměty, asi aby zjistili, jestli k tašce ladí, ale mě si vážně nevšimli. Jo vy mi nevěříte? Tak tady máte důkaz:
Pravda, na posledním záběru ve společnosti té dřevěné krasavice už trochu ztrácím rozvahu a málem se nechávám nachytat, ale myslím, že jsem to ještě o mrknutí oka zachránil. Bylo mi to ale houbelec platný, nakonec jsem byl přece jenom odhalen, protože taška se zdála poněkud hmotnější než jindy a tudíž jsem byl bez pardónu z této vysypán a na nákup jsem nejel.
Ale vůbec mi to nakonec nevadilo, aspoň jsem mohl pozorovat cvrkot doma. Tam se vám toho děje. Pořád a pořád přibývají noví kámoši, úplně mrňaví nebo klidně i staří, zdraví i nemocní. Ale stejně tak jich dost odjíždí do nových domovů a já jim vždycky na rozloučenou zamávám ocáskem.
Teď bysme si moc přáli domov pro našeho černoucha Pepíčka. Ten je fakt úžasnej. Když k nám přišel, měl velký problém s chůzí, motal se jako po několika pivech a vůbec nevypadal dobře. Ale podařilo se nám ho vyléčit a teď už je Pepča s ostatníma kamarádama, stal se z něj velikej mazel a moc by potřeboval zakotvit u někoho doma. Tam, kde by ho dál rozmazlovali a dávali mu tolik lásky, kolik takovej kocourek může unýst. Moc se za něj přimlouvám, zaslouží si to fakticky vrchovatě. Podívejte se, jak je krásnej. Tady teda vypadá, jako by byl ve vězení, ale nene, to jenom jede na výlet k paní dochtorový. Až se vrátí, bude z něj poloviční kluk a pro vás to tak už bude úplně bez starostí.
Ale abych se vrátil k tomu mýmu nákupnímu selhání. Když jsem teda neodjel na nákup, tak jsem si aspoň počkal na pošťáka a vyplatilo se to. Přinesl nám něco divnýho a barevnýho a tak jsem si to hned zabral pro sebe, i když jsem vůbec nevěděl, co si s tím mám počít. Že byste to taky nevěděli?
Tak schválně, kdo z vás to první uhodne, vyhrává..... PEPÍČKA! Kecám, to tak, Pepíček je živý tvor a né nějaká cena v tombole. Pepíčka dostane ten, kdo ho bude fakt chtít a já vám teda prozradím, co tahle divná věc vlastně je. Tomu neuvěříte. Jsou to....................... OBOJKY. Fakticky, nekecám, mňoukám pravdu jako vždycky. Jsou to obojky na rozlišení holek a kluků, akorát se z nich musí nastříhat ouzký pásečky, co se pak připnou kolem krku. To budou všichni parádně barevní, co? Dárci za zaslání moc děkujeme.
No a závěrem chci moc poprosit o pomoc s úhradami faktur, teď se jich na nás navalilo tolik, že se pod nima skoro ztrácíme. Jsou všechny uvedené v Aktuálních prosbách a předem vám všem moc děkujeme za každou korunku, kterou nám pomůžete. Včera se nám už podařilo jednu fakturu umáznout, ale pořád jich zbývá ještě moc. Léčit kočičky musíme, tady se prostě ušetřit nedá, to vím i já, obyčejnej kocourek.
Mějte se krásně, přátelé.
Váš Garf, t.č. už opět v tašce
2024 ©