Pěkný den, přátelé, léto se nám někam odpařilo a někdy mě to už docela zebe do kožíšku, když odpočívám na zemi. A tak jsem si řekl, že povalování už bylo dost a pustím se zase do povinností.
No a teď k věci... co bych vám tak dneska nadrápkoval....
Tak třeba - to byste fakt nevěřili a ani já sám tomu nemůžu ještě pořád uvěřit - v jeden den k nám přibylo - moment, jdu to přepočítat - no vážně, přibylo k nám celých 17, slovy SEDMNÁCT, kotěcích loupežníků, z toho pět jich vykouzlil kočkobox. Jako je s nima sranda, to jo, kdo jste někdy zažil koťátka doma, tak určitě víte, o čem mluvím, ale přece jen, když se jich objeví tolik najednou, je to poznat. Přibyde starostí, ubyde bašty, přibyde zdravotní péče, ubyde penízků. A tak se vás ptám - jestlipak by někdo z vás neměl zájem o nějakýho toho chlupatýho komedianta? Nebo dva? Klidně i tři? Přijeďte se na ně podívat a uvidíte, jak vás chytnou u srdce. No a kdybyste je teda nechtěli (což jako vážně nechápu), tak neměli byste pro ně nějaký hračky? Jako třeba míčky, myšpule, cokoliv, co se vám doma povaluje po zemi a vaši domácí bandu už to nebaví. Naše kotěcí parta vám za to bude moc vděčná. Děkujeme předem za veškerou pomoc, opravdu ji potřebujeme. Prosíme vás i o kotěcí konzervičky a kapsičky, přece jenom taková parta hladových krků něco zbaští.
Tady je ukázka z našeho kotěcího nadělení (a uznejte, že je z čeho vybírat):
No ale když drápkuju o příchodech, musím se zmínit i o odchodech. Většinou jsme za každý odchod rádi, protože to znamená, že náš kamarád bude mít nový, hezký domov a nám se tak uvolní místo pro dalšího, který zatím žádný domov nemá. Takhle se to povedlo třeba i Šmoulovi, kámošovi, který se mnou trávil spoustu času venku a každý ho hned poznal podle toho, že mu chyběla půlka ocásku. Takže tenhle kluk se uměl tak šikovně přišmajchlovat k jedný návštěvě, že se do něj dočista zakoukala a odjela i se Šmoulou. A my mu to moc přejeme a návštěvě děkujeme, že si Šmoulu vzala i přes jeho zdravotní a vzhledový handicap. Měj se bezva, Šmoulo!
Jo, takovéhle odchody nás těší a jsme za ně rádi. Jenže potom jsou odchody, které nejsou vůbec radostné a které přinášejí slzy. A to se nám stalo zrovna teď, kdy od nás odešel za Duhový most pan Dědeček, kocourek, který u nás byl dva roky a pořád ho trápily ouška. Ty se nakonec podařilo vyléčit, jenže už to byl opravdu dědeček a i když se zdál v pořádku, roky strávené venku se na něm podepsaly. Dědeček odešel v noci, v klidu ve spánku, na místě, které znal a kde byl milovaný. A i když jsme pro něj smutní, přejme mu, že teď už ho nic netrápí a trápit nebude. Ať je ti obláček lehký, kamaráde.
Teď vám sem dám ještě fotku jednoho krasavce, který k nám přišel v sobotu, je mu asi 1 rok a je kastrovaný. Podívejte se na něj a přiznejte se, jestli vám pro něj srdce nezahořelo:
A to bude pro dnešek myslím všechno, musím si totiž dávat pozor, abych se po delší odmlce drápkováním hned moc neunavil.
Váš Garf
2024 ©