Vážení a milí přátelé, možná vám dneska drápkuju naposled a příště si na to najmu nějakýho sluhu. Stal jsem se totiž PANEM Garfieldem, nebo vlastně PANEM KOCOURKEM GARFÍKEM. A takovej pán snad pracovat nemusí, ne? No jo vlastně, ale mě přece to drápkování baví... tak uvidím, ještě si to pořádně promyslím.
Asi byste už chtěli vědět, co se vlastně přihodilo, že došlo k takovýhle proměně z obyčejnýho kocoura Garfa na PANA KOCOURKA GARFÍKA. No prostě, přijela paní pošťáková. Já jsem zrovna trochu lelkoval a nedával jsem pozor a tak šel poštu přebírat někdo jinej. Jenže paní pošťáková trvala na mé přítomnosti a že prej může tuhle zásilku předat pouze do vlastních tlapek PANA GARFÍKA. Smála se u toho, jako by to bylo něco legračního anebo jí možná předtím někdo řekl vtip, to nevím. No ale tak jsem teda šel pro balík a už mi bylo úplně jasný, proč jsem u toho musel být. Kdo jinej by taky měl tohle převzít, koukejte:
Takže přesně takhle se stal z normálního kocoura PAN KOCOUREK. Nafoukl jsem se jako balón a odteď bych si prosil, aby se podle toho ke mně všichni chovali, dávali mi přednostní a ty nejlepší porce vybraných pokrmů a byli mi k ruce, nebo teda k tlapce, když to budu potřebovat.
MOC děkuju odesílateli za tuhle poctu a slibuju, že udělám všechno proto, abych byl tohoto titulu hoden.
Tohle všechno jsem ten den převzal, jste prostě skvělí a strašně hodní, přátelé naši:
Než se s vámi po pansku rozloučím, musím ještě prozradit, že pro našeho Kámoše a jeho případné další kamarády, kteří v sobě mají schovanou nemoc, připravujeme parádní pokojík, kde se budou cítit určitě líp, než v té jejich karanténě. Vejde se tam klidně i šplhadlo (kdybyste doma měli nějaké nepotřebné, uvítali bysme ho) a budou tam mít okno, kterým můžou pozorovat cvrkot vedle a určitě jim nebude tolik smutno. Ale i tak, doma je doma a tak vám znovu Kámoše ukážu a třeba se do něj zakouká někdo, kdo si ho minule nevšimnul.
To bude asi pro dnešek všechno. Děkuji vám za všechno, s čím nám pomáháte a pokud by někdo z vás chtěl kočičku, ale nemůže si ji vzít domů, může ji adoptovat aspoň virtuálně. Na našich stránkách najdete kamarády, kteří z nějakého důvodu jít domů nemůžou, ale přesto by chtěli někomu patřit. Zrovna včera nám tam přibyli dva černí kluci, Bodie a Doyle, tak se na ně i na ty ostatní tady mrkněte. Někteří z nich už adoptivní rodiče mají (třeba i já), ale někteří pořád ještě čekají, komu se zalíbí.
A teď už se můžu opravdu po pansku rozloučit.
S úctou, Váš pan Garf
2024 ©