Období: rok 2017

Dobré ráno, přátelé. Včera jsem chtěl něco nadrápkovat, ale neměl jsem čas. Zase totiž přijel pošťák a tak jsem s tím měl fůru vyřizování. Ještě že jsem poměrně urostlý kluk a tak tu práci s přehledem zvládám. Dát tuhle funkci nějakýmu vyžleti, to by to dopadlo. No ale abych se vrátil k pošťákovi. Osobně mi předal velikánskej pytel granulí. Zkusil jsem do něj drcnout a ani se nehnul. Zkusil jsem ho povalit a nešlo to, tak byl velikej. Vypadal jako nějakej vypasenej pašík. Jenže ono to nebylo všechno. Za tímhle pašíkem se schovával ještě další a za něm zase další a další a další, no prostě pašíků bylo celkem pět, to znamená celých 100 kilo granulek. Ani jsem tomu nemohl uvěřit. To zase bude na nějakou dobu zaplněných bříšek, viďte? Pánovi, který nám tohle všechno daroval a nechce být jmenován, všichni moc, řekl bych přímo pašíkovsky, děkujeme. číst dál

Přátelé, jestli jsem vám minule drápkoval, že se děly věci, tak to jsem ještě netušil, jaký manévry přijdou o víkendu. Naráz se k nám nastěhovalo - a teď to jdu poctivě počítat na drápkách - no vážně, vychází mi celkem JEDENÁCT kočiček. A to ještě není konečný číslo, dalších 8 kámošů dorazí zase v sobotu, takže pak jich bude, moment, ještě jsem nedopočítal, DEVATENÁCT! Jsou to moc krásní chlupáčci, co žili u domku jedné paní a pána a ti se o ně starali. Jenže se stala moc smutná věc, oba páníci onemocněli a museli se z domku odstěhovat. Odstěhovali se do malého bytu a takovou kočičkovou partu si sebou určitě vzít nemohli, to dá rozum. Bylo jim moc a moc smutno, že tyhle svoje kamarády musí opustit, ale nemohli dovolit, aby kočičky zůstaly úplně samy, bez pomoci. A tak je se slzami dovezli k nám a na nás bude, abysme se o ně postarali a našli jim nové domovy. Kočičky jsou moc krásné, jenom vyplašené, ale to je jasný, kdo by taky nebyl, když by se mu takhle sakumprdum změnil život. Není divu, že někteří z nich chtěli svoje pocity vyjádřit i vlastním drápkem, když se do nich zkoušela dostat protičervíková tabletka: číst dál

Přátelé, opět se vám hlásí pan Garfield se svojí reportáží. Sice jsem to pořád já, normální kocourek Garfield, ale zdálo se mi, že pan Garfield zní tak nějak zajímavějc. Jenže zase je to delší, to bych se časem udrápkoval, takže nejspíš zůstanu jen u toho Garfielda. číst dál

Tak už je nás zase víc, přátelé. Včera k nám přijela moc pěkná holka, takhle tady jeden už  pomalu ztratí hlavu z těch všech krasavic. A to by teda nešlo, hlavu si musím uchovat čistou, přece jen s tou funkcí čekatele a vyhlížitele pošťáka bych měl zůstat nohama na zemi... No ale je to škoda, protože je tady vážně na co koukat. číst dál

To vám byl ale parádní víkend, viďte? Já jsem ho skoro celý zodpovědně proležel na sluníčku, protože přátelé - sluníčkový válendo vážně miluju. Ale nemyslete si, že při tom válendu zanedbávám svoji funkci přebírače pošty! To by nešlo, kdo by to za mě udělal. A tak jsem nezaspal ani to, když přijelo pošťácký auto a přivezlo nám veeeeelikou zásilku. Oči mi málem vypadly, když jsem s největší pečlivostí dohlížel na vykládání a byl jsem moc zvědavej, co to asi bude. A už to vím. Hodná paní Ottová si přečetla, že potřebujeme pastičku na myši a tak nám jednu poslala... Že jste se nechali nachytat? Kdepak pastičku na myši, poslala nám odchytovou klec na naše další chlupatý kamarády, kteří potřebují pomoc, ale ještě to nevědí a nechtějí se nechat chytit. Takže to fakt není pastička na myši, ale spíš pastička na kočičky. A za to paní Ottové mockrát děkujeme. číst dál

Přátelé, to vám byly manévry!!! I proto jsem se na pár dní odmlčel, musel jsem být totiž hodně ostražitý a dávat pozor, takže drápkování šlo trochu stranou.  číst dál

Milí čtenáři mého drápkování, chci vám sdělit, že jsme se rozloučili s naší smutnou Šedivkou, která u nás byla jen krátce a teď už frčí dost daleko do svého nového domova. Myslím, že se bude mít dobře a budou ji tam mít rádi a když se jí třeba náhodou něco nepovede, nebudou se na ni zlobit jako ti její původní lidé. Dohromady od nás o víkendu odcestují celkem tři kočičky, vedle Šedivky taky jeden šedobílý kocourek a pak jeden moureček a za toho jsem fakt rád, protože mourků je hodně a lidi si někdy myslí, že nejsou dost nóbl. Ale to vůbec není pravda, ono totiž vůbec nezáleží na tom, jaký nosíme kožíšek, to je přece úplně fuk. Hlavní je, kdo je do toho kožíšku oblíknutej, že jo? No a přijede jeden černý kominíček od pána alergika. Takže je to tady takový škatule sem, škatule tam. A při tom škatulování nám tady jedna hodná paní nechala krmení, jako pro nás, né pro škatule. Moc jí za to všichni děkujeme. číst dál

Přátelé, jdu vám nadrápkovat seznam toho, co dělám rád. Tak v každým případě rád jím. Taky rád odpočívám. Rád spím. Rád vyhlížím pošťáka. Rád šéfuju celý partě. Rád hlídám útulek a rád ho hlídám z výšky. Odtud je totiž ten nejlepší výhled a když se tím dlouhým vyhlížením celej unavím, tak se zase rád prospím. Jo a ještě si taky rád hraju. Jedna hra se jmenuje HLEDEJ GARFIELDA a je fakt zábavná. Chcete si zahrát se mnou? Tak s chutí do toho: číst dál

Krásný májový den, přátelé. Možná jste si mysleli, že jsem se nějak květnově zamiloval a už vám nic nenadrápkuju, ale nebojte, nad takový věci jsem povznesenej, vždyť je kolem mě pořád tolik holek, že bych ani nevěděl, na kterou se mám podívat dřív. No ale o jedný se zmínit musím. číst dál

Na chvilku jsem se s drápkováním odmlčel, ale to víte, i kocourek jako já potřebuje nějaký oddych. Přece se tady jeden neuhoní. No a jak jsem si tak oddychoval, přihodilo se pár událostí. číst dál

Přátelé, věříte na kouzla? Jestli ne, tak to se přijďte podívat k nám na naši kouzelnou skříňku. Prvně jsem nevěděl, že je kouzelná a myslel si, že je tady jen tak na ozdobu nebo pro srandu králíkům. Ona totiž vypadá, že by v ní klíďo mohl bydlet nějaký pan králík. Jenže pak se stalo to kouzlo a už vím, že to není žádná obyčejná věc. Tuhle skříňku máme v útulku už nějakou dobu a většinou je prázdná, ale jak už jsem mňouknul, někdo udělal čárymáryfuk a podívejte se, co se v ní objevilo: číst dál

Dobré ráno, přátelé, přiběhl jsem vás radostně poinformovat o tom, že svoji chlupatou oháňku jsem zatím na výrobu elektřiny nemusel použít, protože jste skvělí a moc nám pomáháte v tom, abysme tady neskončili o svíčkách. Ukážu vám obrázek, jak už jste nám doteď pomohli, ale stejně nám ještě pořád hodně penízků chybí, abysme si mohli úplně v klidu rozjímat o životě, jak už to my kočky a kocouři umíme. Vám všem, kterým náš osud není lhostejný, opravdu moc a moc děkujeme. číst dál

Dneska máme všichni velkou radost, odjela od nás černá kočička s poškozeným ouškem. Říkali jsme jí Sluníčko, protože ona byla jako sluníčko. Helejte se, já vím, že sluníčko bejvá normálně žlutý a ne černý, ale tahle kočička byla taková milá, hodná, zkrátka sluníčková. Byla u nás už od léta a můžu vám klidně říct, že nebýt toho jejího ouška, už by asi byla dávno v nějakým svým doma. Jenže lidi jsou někdy zvláštní. Jak není všechno podle předpisů a vzorů, tak se jim to nelíbí a tahle holčička Sluníčko prostě těm dokonalým vzorům kvůli oušku neodpovídala. Ať se mazlila, jak chtěla, ať se návštěvám předváděla, jak nejlíp uměla, stejně si nakonec vždycky odvezli nějakou jinou, co měla obě ouška dokonalý. Až přijel jeden pán, který se do Sluníčka tak moc zakoukal, že to bylo jasný a dneska, přátelé, dneska od nás Sluníčko odjelo. Pánovi všichni moc děkujeme a i když je obvyklý, že je smutno, když odjede kamarád, tak teď smutní nejsme. Ať se ti Sluníčko v novým domově moc líbí. číst dál

Tak máme dovelikonocováno (skoro se mi u toho slova zamotal jazyk) a já se zase můžu vrátit k normálnímu životu pana kocoura Garfielda a k jeho vyhlížecím a dohlížecím povinnostem. Tuhle jsem například dohlížel na to, aby se správě sestavilo škrabadlo, který jsme dostali od paní Vajdové. Prvně jsem si myslel, že to půjde i beze mě, ale prosím vás, to by to asi dopadlo. Takže jsem se vzdal svýho zaslouženýho odpočinku a šel jsem obětavě a bez nároku na honorář pomáhat. Postavený škrabadlo se ukázalo jako úplně senzační, takový tady ještě nemáme a řeknu vám, že se na něm nejen parádně škrábe, ale taky leží, možná to nakonec není škrabadlo, ale lehadlo, že jo? Koukněte sami, jak je bezvadný: číst dál

Přátelé, jakpak velikonocujete? Já tak, že nedělám nic. Vážně, zjistil jsem, že je to vlastně ta nejlepší činnost, jaká může být. Jen si tak ležím na lavici, koukám, co kolem lítá a oči se mi pomalu zavírají, až najednou nevím o světě. No ale od toho tady nejsem, abych nic nedělal, to by za chvilku nebylo o čem drápkovat. číst dál