Garfield

Milí přátelé 1. kočičího útulku na Vysočině ve Skrýšově a příznivci nepravidelně pravidelného drápkování útulkového mluvčího, pana kocourka Garfielda. číst dál

Páááááánijááááááni, kamarádi, nechte mě trochu vydýchat.... upaloval jsem k drápkování takovou rychlostí, že mi z toho málem chytnul kožíšek..... už to bude dobrý, dech se vrací do normálu, srdce se taky usazuje.... no sláva, tak už jsem to zase já, váš starej známej Garfield. číst dál

Zdáreček, přátelé a kamarádi. Možná se vám zdá, že poslední dobou všechno flákám, ale opak je pravdou. Mám totiž tolik práce, že na drápkování už potom nezbývá čas ani energie. Ale pěkně popořádku. Dívám se do posledního zápisu, abych mohl uvíst na pravou míru, co se od té doby změnilo. číst dál

Moji milí o rok starší přátelé a kamarádi. jdu vám zase trochu nadrápkovat, protože co si budeme povídat, zima mě už nějak nudí. Sníh všude, kam se jeden podívá, do tlapek to studí, myší díry jsou pod tím schovaný, no prostě už se těším na zelenou trávu a na sluníčko. A tak jenom ve stručnosti drápknu pár řádků. číst dál

Milí přátelé, určitě jste už podle mého svátečního outfitu pochopili, že tohle drápkování bude trochu jiné. Ano ano, už je to tak, i takový celkem dalo by se říct neduchovní tvor jako já se jde naladit do vánočního ducha. Teda, né, že bych vás chtěl strašit nějakým duchem, ale bacha - BAF! číst dál

A jéje, už je prosinec a já jsem úplně prošvihl celý listopadový měsíc. Prostě jsem drápkoval jenom nábytek a taky stromy na zahradě, občas jsem drápknul návštěvu, ale zápis se mi nadrápknout nepovedlo. No ale nevadí, však já to zase doženu. číst dál

Ahoj lidi, tak už mě tady zase máte. Já vím, že nedrápkuju tak často, jak jsem na holej, teda vlastně co kecám, na chlupatej přece, prostě co jsem na chlupatej pupík slíbil. Ale to máte těžký, co má taky jeden pořád drápkovat. Útulek je útulek a chlupatí kamarádi se tady střídají jako na běžícím pásu. Jedni odcházejí, druzí přicházejí. V poslední době je víc těch druhých. Zůstávají třeba u chat, kde byli celé léto, jenže teď jsou ty chaty opuštěný a nikdo se o ty chudáky, co tam tak nějak zbyli, nestará. A tak je nějaká dobrá duše, které nejsou jedno, pochytá a přiveze k nám. Nebo se třeba jen tak potulují po venku a nikomu nepatří, ale v noci už je venku pěkná zima, to můžu potvrdit i já, pěkně zaobalenej Garf. A co teprve nějakej vychrtlej prcek, že jo. Ten by se ráno už taky nemusel vůbec probudit. A tak náš kočkobox čaruje a čaruje. A nečaruje jenom krásný, zdravý kočičky, na který se srdce směje a který můžou hned šupajdit do novýho domova. Čaruje i koťátka, co vypadají, že odejdou každou chvíli na obláček. Podívejte třeba na tyhle, srdce nad nimi usedalo i mě, ostřílenýmu chlapovi: číst dál

Milí přátelé, zdravím vás zase zhruba po měsíci. Už je konečně skoro po létě a ani nevíte, jak jsem rád,  protože mě ty letní hice vůbec, ale vůbec nebavily. Byl jsem z toho tak uondanej, že se mi ani mrskat ocáskem nechtělo, natož ještě abych vyvíjel nějakou další činnost. Takhle nějak jsem vypadal, seschlej skoro jako ta tráva: číst dál

Nazdárek, přátelé. Zjistil jsem mrknutím očka, že už je to skoro na den měsíc, co jsem naposled drápkoval a tak se jdu pustit do novýho zápisu, než dočista vyschnu jako nějaká treska. Taky vás nebaví ty vedra? Mě teda ani trochu. Sluníčko mám rád, ale čeho je moc, toho je moc. I myšouni jsou líní a zalezlí někde v zemi a stejně, i kdyby nebyli, tak by se neměli čeho bát, protože já vypadám v tom hicu asi takhle (a né že mi budete stejně jako ti drzí myšouni přezdívat "Zrzavej upír"): číst dál

Moc vás po nějaké době zase zdravím, přátelé. Dal jsem si teď skoro měsíční pauzu, protože i takový pracant jako já si potřebuje někdy dáchnout. A určitě víte, že zatím se staly smutné události, takže se mi vlastně pak do drápkování vůbec nechtělo. Jenže už se mi po tom začalo i stýskat a kdo jiný by vám měl přinášet reportáže z našeho kočičího světa než já? číst dál

Hezký letní sluníčkový den, přátelé. Dostávám od vás upomínky, že nedrápkuju, ale to víte, rekonvalescence ztracenýho a zase nalezenýho kocourka nějakou dobu trvá. Teď už snad můžu říct, že jsem nadobro uklidněnej a zcela zrekonvalescencovanej (schválně si zkuste tohle slovo říct několikrát po sobě a jestli se vám neudělá uzel na jazyku, dám vám koštnout ze svých granulí). Takže bych snad už i to drápkování mohl zase zvládnout. číst dál

Přátelé, věříte na zázraky? Jestli ne, tak se podívejte na mě. Já totiž jsem jeden opravdickej ZÁZRAK. Naposled jsem vám drápkoval někdy před měsícem a byl jsem trochu rozhozenej. Rozhozenej proto, že jsem byl odveženej. Odveženej proto, že jsem byl asi moc hezkej. Hezkej proto, no prostě protože jsem to já, to snad není třeba vysvětlovat. Zkrátka, abych se někam konečně propracoval, můj poslední zápis nebyl zrovna nejveselejší. Byl jsem pryč a myslel jsem, že se zpátky už nikdy nevrátím. Protože mě odvezl někdo, kdo mě asi chtěl a vůbec se mě nezeptal na můj osobní názor. Někdo, kdo si možná myslel, že jsem jen tak ledajaká kočka, co je pro každýho k mání a prostě mě sbalil. No a tak jsem byl pryč. Já, maskot našeho útulku, po kterém se ptají všechny návštěvy. Já, kterej jsem se skromně pasoval na šéfa útulku... číst dál

Moji milí čtenáři a přátelé, dnešní drápkování bude trochu jiné, neveselé a možná někomu z vás ukápne i slzička. Té, která mi s tím drápkováním sem tam pomáhá, už těch slzí vyteklo hodně a tečou jí i teď, když to píše. Jenže napsat vám to musíme. A tak se toho jdu chopit, ať to máme všichni za sebou. číst dál

Zdravím vás, přátelé. Možná jste si mysleli, že už jsem s drápkováním nadobro přestal a přiznám se vám, že s přicházejícím jarem na mě opravdu taková myšlenka skočila. Ale pak jsem si řekl, chlape, vzpamatuj se, seš tady od drápkování a ne od lelkování. A tak mě tady máte, opět drápkujícího Garfa. číst dál

Milí přátelé, drápkuju trochu se zpožděním, ale to nastalo proto, že jsem cítil potřebu být užitečný. V našem útulku se totiž malovalo. Né jako že bysme se my všichni chlupáči sesedli k papírům a začali packami a ocásky tvořit výtvarná díla. Nic takovýho. Malovaly se zdi. Já osobně si myslím, že to bylo dost zbytečný a že se to dělat nemuselo, protože se tím pádem ztratily všechny vzkazy nejrůznějších kamarádů, kteří je do zdí vytesali svými drápky. Zmizely i všechny fleky a flíčky, co na zdech vytvářely umělecké mozaiky. Ale co naplat, jednou to prý přijít muselo a tak když už to přišlo, přišel jsem podat pomocnou packu. Zjistil jsem, že jí ani nebylo moc potřeba, protože než jsem se rozkoukal, první pokoj vypadal už úplně jako novej. Děsná škoda, že nám v něm nenechali ty bílý plachty, pod nima by se totiž bezvadně hrálo na bungr nebo na duchy. číst dál